svět lem

být světlem

pánem stínů

či pohlazením obzoru

očím v prostoru

po tvém boku

hladím víčka

plápolají

štíhlý knot

být s nocí domluven

tiché přání

když den svůj závoj sklání

pro tvojí hnědou tůň

uvolním rád

 svůj trůn

být světlem

co v okamžiku

od jedné k druhé mezi slunci

v tichu křiku

co mizí dřív než spatříš

putuje

světlem ve chvílích šera

v temném lese

v jeskyních

i noční toulkou pro pár kapek

jiskřivých

až spadnou z oblohy všechny hvězdy

do lesních tůní

do polí

a ty se sama do tmy vydáš

před sebou ruce 

opatrná

vybarvím tvary náhle

stínům šaty dám

tobě

 směr pošeptám