Chci do světa vykřičet
svou lásku, tu co chovám k tobě
proč bych měla umlčet
nezměrný cit, co dusím v sobě?
Chce se mi řvát a nepřestat,
řvát o tom, co k tobě cítím,
však slova správná nalézti,
najít, vypsat, to neumím.
Jsi pro mě vším v té malé chvíli,
kterou lidstvo věčností nazývá,
jsi jako stín, temný, bílý,
jak ozvěna, kterou ticho obývá.
Máš pro mě pochopení,
máš pro mě svoji lásku,
jsi se mnou v utrpení,
jsi se mnou i v mém spánku.
Utápím se v tvých jasných očích,
utápím se v tvém úsměvu,
myslím na tebe v bezesných nocích,
nemůžu pochopit tu nádheru,
že miluješ mě, že miluji tě,
že až na kraj světa chci s tebou jít.
Že třeba jednou budem mít spolu dítě,
s tebou si dokážu představit žít...
Komentáře (0)
Doporučit
Tisk