kniha života

jde jenom o zvyk
přestat náhle
dlouhosáhle
vysvětlovat svému okolí
že už vás hlava nebolí
a i když ten výraz je jen hraný
tváře pomačkaný
krutý žert

proč stěžovat si na ty fronty
na starý lidí co se tlačí
na polední pauzy kdy se svačí
rolety stažené
a nedej bohu
že nám dojdou
duše zasněné

jde jenom o to připustit si
že čas je řeka co si teče
a nikdo z nás ji nezastaví
i kdyby hrázím život dal
a bobrům
z vděku
zubní péči hradil

tak nějak v rámci koloběhu
až příliš rychle
tání sněhu
kolem nás stéká
koryta plní
a jen co zeleň povykoukne
vzlétne drak

nechci to počítat
trochu to bolí
a to co se blíží nevítám
nedávno mláďata dnes chtějí do světa
zmateně na prstech odčítám

až se mé snažení
přiblíží k nule
a za rovnítkem prázdný list
zas jako tenkrát schovám se do sena
kde knihu života přestanu číst..