Můj rytíři

Chtěla bych vidět tvou tvář,
však rozum mě drží.
Byť jen na okamžik spatřit tvou zář,
byl by uděl boží.

Vím, že jsem ti k smíchu,
jako klaun opilému jevišti.
Však není v tom ani kousek hříchu,
ležet před tebou na obětišti.

Skláním se před tebou můj rytíři,
jenž naučil si mě hrát na bojišti.
Nejhorší je, že láska mi velí útočit,
Za to rozum mě prosí to skončit.

Nechce se trápit se srdcem,
které se zbláznilo,
Vždyť on není tím zrádcem
kvůli, kterému to tak skončilo.