polospánky nesouvislých vět

vzduchová bublina v Nás
okolo Tebe mé nebe
zvětšila se
poznám to v hlase
slova pálí
a linky přímé co nás vedly
.. smutky obtáčí

obouvám naposledy tvé stopy
co se v prachu
nahodilých odchodů
ztichlým svítáním
pokoušely říci
prosté sbohem

jenže ty návraty to oslabily
z nevědění stal se řád
a do jistoty
té co naučila příjmat vinu
vchází stín

neprominu

polospánky nesouvislých vět
už nevnímám
nazpaměť je znám a přehrávám
ty děje
kde se život nebál
kde se směje
svítání

naposledy se zeptám
o čem to je
proč ty boje a komu z toho
kolik štěstí
pramení
když smutek o dvě lidské délky
bez soupeřů
vítězí