Žárlím

Chtěla bych nahlédnout do tvých snů,
o kom asi sníš,
kdo hladí tě na konci dnů
v myšlenkách tvých, když spíš.

usměješ se a překulíš na druhý bok
a obejmeš polštář jako svou milenku.
V tu chvíli závidím, polštář je můj sok
raděj nechci znát žádnou tvou myšlenku.

A přesto stále čekám,
že probudíš se s mým jménem na rtech
a přesto stále doufám,
že jednou i já budu ve tvých snech.