Duše jak vyprahlý sál

Po kapkách dáváš mi radost
lásku, klid a sebeúctu,
duchovní svěžest a mladost
a Tvoje rty k mým ústům.

Hřejivé teplo a snění
v krajnosti mezí svých
směruješ moje chtění
dáváš mi úsměv i smích.

Jsi moje stálost a rozvaha
dotek, co je vždy chtěný
někdy však moje odvaha
stává se svědkem němým.

Neměj mi někdy za zlé
ty moje nářky a soudy
oči mé vlhké a zhaslé
opojnost těla a touhy.

Miluji všechno tak plně
až touha přetéká hrází
smýká to se mnou moc silně
když mi Tvá přítomnost schází.

Myslím tu na Tebe stále
jak jen se myslet dá
v duši jak vyprahlém sále
čekám až vejdeš dál.