levá kráčí šedou kostkou
levá kráčí šedou kostkou
pod nohy kamenné
dlaždice
pod sochy
podstavce
k radosti ptákům
hazardérům
pro lety
pro skoky
v čase dál
a on se smál
jen tak klečel
objímal písek a každé zrnko
odevzdaně
dostalo slzu svou
náhodou na hladině kaluží
tvář smutná lehkým krokem
kolem
a Smutek zmizel
pohledy proťaly se
vyšel den
vyšel ven a ona s ním
co tížilo
je v zapomnění
a první úsměv
slunce stín
dvě noci kráčí
k rozednění
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
hele poeto ke konci se mě to líbí nejvíc začátek mě šel číst nevím ,tak nějak ztěžka ale potom už to gradovalo ..ale jasně jenom můj amatérskej dojem ale máš lepší chlape :-D ...ale zas musím říct že ty skoky v čase odněkud znám zdá se.Tak dík za ně :-)
01.10.2012 11:29:48 | xoxoxo
Skoro mám pocit,že jsem spojil dvě myšlenky v jednu básňu..nebudu tvrdit že horší věci pomáhají těm lepším vyniknout,ale asi to tak bude..
jen co se vyloupnu z koncoletní depinky.... snad to naskočí :))
01.10.2012 11:58:57 | poeta
hele ty depiny někdy paradoxně nesmírně tvůrčí tak nevím jestli za ně děkovat nebo je proklínat :-D
01.10.2012 12:03:04 | xoxoxo
Až napadne první sníh budeme bilancovat :))
ale uznávám,že rozhozená mysl vytváří ty nejskvělejší obrazy..
někdy si říkám,že jsem až moc vyrovnanej :))
01.10.2012 12:17:24 | poeta