Těžká jsou těla osamělých
kostí, usazených pod prachem
Němě vzhíží k nebeské klenbě
zářících, nad temnými mraky
Pochybujíce o světě mimo pole
hrobů, nenopsaných pergamenů
Znali kdysi lidská pouta spojující
paže, plnící ta prázdná srdce
Sní a doufají o životě následném
snad, o břemenech a o větru
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk