Políbení

Políbení jako denní světlo
vlétlo do mého nitra
už zítra se ztratí v záhonu květin
omámí mě tím.

Vkročí do časného rána
stisk tvé ruky a ještě víc
když vydaná vstříc tvým rtům
naslouchám ospalým slavíkům.

Neříkej že to je jen víno
co bílo mé tváře tiskne k tvé
líci sladké jako rosa v poledne.

Nejednej jen jednou
v kolenou svázaná na zádi
ovádi ji neradi otrávit chtějí
když ramena z kamene se chvějí.

Na slova plamenná vzpomene
sejde ze schodů až k řece
kde přece mě do náručí vezme.
Něžně.