Spoutáš svět

Spřežení větných koní,
Se ti v temných vlasech honí.
Když nechceš viděna být,
S tebou stín kráčí,
Pouze vidím pohybů klid,
Stín ti kryje tvář když máš náladu k pláči.

Slunce se ti skloní,
A nebesa s tebou slzy smutku roní.

Při spánku měsíc ti písně zpívá,
Noční můry zahání každou noc,
Tak to už přece bývá,
Pouze ty máš tuto moc.

Moc uhranout srdce mé,
Srdce zamilované smrtelné.
To jen ty živly spoutáš,
Jsi krásná jak růže květ,
Jen ty se v srdci mém touláš,
Jen ty okouzlíš svět.

Kráčíš si klidně po vodě,
Oheň je přítelem tvým,
S větrem létáš si v pohodě,
Země pohlcuje všechen tvůj splín.

Proč jen mě nemáš ráda,
Já tě miluji hrozně moc,
Proč mi ukazuješ záda,
A shazuješ na mne temnou noc.
Nejsem pro tebe dobrý dost,
Řekni mi jen prosím proč?
Proč jsi spálila ten most,
A teď voláš skoč.
Pomalu jsem se s životem loučil,
A jen kvůli tobě jsem skočil.