Stojím si na hlavě bez paty

Najednou už nevím, ani že jsi přišel, pocit ten mě přemohl žes nikdy neodešel. Bylo to snad možná řku již dávno, ale v tak živých myšlenkách uschováno. Však ty, chodče, hleď tím směrem, tobě zdát by se mohlo, že kratší vše bylo, než jen nejkratší to slovo. Dávno vím, že čas je malicherný, a sotva postřádá řád, však ten kdo nikdy pýchu ohně nepoznal, nemohl mít vskutku rád.

 

Daleko se dívám za tebou, a přeci tvá tvář blízkostí se mi míhá, sebekontrola v prach se otočila, když ty v blízkosti se srdcem mým odhalens byl. Duše skýtá mnoho temných zákoutí, ale jsou to jen nánosy chybných úsudků, tak vymeť i toto smetí a přijmi životního kvítí za své čisté city.

 

Bouří se a stýská se.

 

:*