Zrádná doba

Jsi snad kouzelník,
co mávne proutkem lehce?
A mé srdce přinutí dělat to,
co mozek dělat nechce?
Jsi snad casanova,
co čte můj osud,
z od slz lesklých zřítelnic?
Či jsi jen ustrašený chlapec,
co o světě neví zhola nic.
Vidíš v zrcadle,
odraz svůj, či cizí?
já jen čekám, kdy tvůj obraz,
z mých myšlenek zmizí.
Možná jen zkoušíš,
zda schopnosti lamače srdcí máš,
a za hezkou tváří, zrůdnou ukrýváš.
Možná měli jsme se potkat jindy,
na jiném místě, v jiný čas,
tahled doba nevěří v nic,
ani v nás.
Kdesi za dveřmi čeká skrytý kat,
a já tak musím cit svůj
stále popírat.