Oscilace nekonečných dnů

Mohl bych spatřit křivky tvého těla,
jen vstát a slunce pomalu rozžehnout,
z měsíce stvořit malou svatozář,
ne nad hlavu, ale nad tvůj klín ji posadit.

Hřát se u té vzpomínky na ty dny temnoty,
kde jen hvězdy ozářily kousíčky tvých očí,
co z mlhovin k nám spršku duhy přináší,
až na kraj světa, kde poklad tohoto rouše je schován.

Chtěl jsem i spatřit křivky tvého těla,
leností požehnal jsem pouze měsíci,
a teď, uprostřed noci, se mi schováváš,
v kousíčku stínu a v nekonečné možnosti světla.