Trest

Na srdce usedl mi černý mrak.
Teď buší pomalu bez známky melodie.
Pod letmým úsměvem se nesnadno skryje duše, ze který zbyl pouze vrak.

Přišel si sám s nabídkou vášně.
Já tobě dala celé své bytí,
všechny své city co duši tvou sytí si ze mě bral dychtivě, šťastně.

Ty tvoje fráze braly mi dech.
Na každym slovu visel můj zrak.
Vážně jsem věřila že je vše tak, že lži se nerodí na tvých rtech.

Zasmál ses lásce posměšným gestem.
Zaťukal na čelo na znamení blázna.
Teď si připadám tak nějak prázdná a má samotná hloupost je mi trestem.