Chlazena vzduchem

Rozplývající se,
ranní rosa na piškotových polštářcích
ňader stvořených z pozlátek různých šlehaček,
okusit je,
tolika ústy, co svět jich jen má,
obrázky jejích fotek krásně chladí,
na tváři uprostřed tohoto snu,
rozpínající se,
uprostřed noci, která ránem neskončí,
pro modro-modrooké oči,
co blouznící o slunci, měsíc mezi oblaky hledají.

Z pozoru,
stébla mladé trávy tvé tělo zalehlo,
v kapičkách mlhy, která tvé šíje objímá,
místo rukou rty z vodní tříště,
vlahá,
teď už rána k posteli z hlučných cvrčků,
každé po slunce rozednění pomalu se připlíží,
že to byl příchod opačného jara,
nevidí,
uprostřed louky, která obzor pomíjí,
pro ranní ňadra z piškotových polštářků,
teď jen dietu z čerstvého vzduchu okusil.


Prý mohl to slovo na em…
ale raději jen měl rád.