Poslední

Osolím si kávu a posnídám mlhu,
ještě je dost času.
Ty sám pohřbi tu něhu,
šílenou, zoufalou,
tu naději troufalou,
pohřbi ji na dně mého srdce.
Až na sklonku dne usednu k večeři,
svět ať je jiný.
Bez barev, bez kouzla,
bez toho místa,
kam duše má sklouzla.
Svět bez Tvých očí.
V jeho noci pak budu žít věčně,
koupat se v prázdnotě a netoužit.
Sebe nesoužit
neumím,
Tebe nemilovat,
neumím.
S Tebou žít,
nesmím.
Zabij tu touhu,
buď nejčestnější vrah,
můj žalářníku i soudce,
kate i ranhojiči!
Odměna čeká...