Bejvalá hra

Ani nevíš, jak mi chybíš.
Jak se bojím, že se mi pořád líbíš.
Ten pocit uvnitř tolik zraňuje
a já se ptám, zda tě část mě pořád miluje.
Nemám sílu bavit se tou hrou,
Tou zlou, tou bejvalou.
Střež ten kousek mého srdce,
drž mou ruku ve své horce.
Střež ten kousek mé bolavé duše,
prostřelenou šípem z mé vlastní kuše.
Zahoj ty rány, srdce mi slep,
vrať mi do tváří barvu, vrať do žil tep.
I zbytky srdce mohou vytrvale bít,
musíš však na blízku mi žít.
Neztrácím hlavu, já věřím v kouzla.
Nemohu uvěřit kam až sem sklouzla.

Píšu tu na papír bezduché věty,
Které stejně můžeš číst jen a jen ty.
Ty však netušíš, ty však nevíš.
A nejhorší je, že tušit nesmíš.