239. Hladím stromy
239. Hladím stromy
Anotace: Ke dřevu mám zvláštní vztah.
Hladím dřevo po létech,
jako louky po květech,
letokruh každý,
vepsán je navždy,
semena tvá na dětech.
Buk, Dub, Olše, Osika,
dlaň má, jich se dotýká,
vrásčitá kůra,
sušená můra,
do prstů mých proniká.
Hladím stromy po listí,
duše má se očistí,
od neřesti,
od bolesti,
které srdcem prosviští.
Líbám stromy u kořene,
dotýkám se letmo kmene,
vdechuji tebe,
poznávám sebe,
touhy láskou zapálené.
Hladím stromy ve větvích,
bloumám ve snech podivných
řekni - chci tě,
obejmu tě,
z lístků růží v nádvořích.
Snad to není velký hřích...
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Ta láska ke dřevu se Ti do té básně úžasně přetavila, přímo to z ní dýchá, člověk cítí tu zakódovanou "energii" v ní. Připomnělo mi to takovou asociaci, nejde mi o nějaké srovnání nebo o patos, jen o tu opravdovost - podobné "proudění" (v jiném měřítku ale stejné podstatou) jsem vnímal, když jsem před pár lety poprvé navštívil raně křesťanskou baziliku (u Raveny). Tam jsem pocítil, že pravá duchovní energie (láska), pokud je někam vložena, může skutečně trvale vyzařovat, dokonce i po staletích... Ale popsat ten pocit, to bych neuměl - v jiných, mnohem honosnějších chrámech, jsem ho nikdy předtím ani potom neměl ;-)
22.09.2013 00:53:38 | Amonasr
vdechuji tebe, poznávám sebe...ano..ten vztah je viditelný...děkuji za ni...
18.07.2013 20:56:16 | zdenka
Ne, to není velký hřích.
Mít rád, stromy
naše minulé domovy.
Obydlí zvířeně
květiny pro Bohy.
Moc hezká báseň.
19.12.2012 22:12:00 | Paulín