Věčný boj.

Vichru se život můj podobal,
vánku,  od chvíle co tebe jsem potkal.
Věřil že ve mně se cosi zlomit může,
láska co vzplála vše sama že přemůže.
 
Jak stromek mladý bych rovně mohl růst,
opřel se o tebe,sílu sál s tvých úst.
Že s tvoji oporou vše pude snáze,
mraky až pominou nám dvoum bude blaze.
 
Láska by neměla z mozkem se radit,
srdci by ta rada mohle zle uškodit.
Srdce je sval co lásce vládne,
nesmí však poslouchat rady žádné.
 
Za hlasem jeho třeba je vždy jít,
proč já ten mozek musím v hlavě mít.
Osudu věřit jiné mi nezbývá,
v životě mém jsi stále ty ta jediná.