Srdce mé ví...

Srdce mé ví, že nejde Tě nenávidět,
moc přál bych si, jako dříve Tě vidět,
onu dívku, která uměla se od srdce smát,
kouzelnou silou mi dobrou náladu dát.

Nyní Tě však skoro nepoznávám,
nejsi to Ty, kterou celé léta znám,
tvář Tvá je pořád hebká a krásná,
však upřímnost mi přijde nejasná.

Možná tě takhle jen já vidím,
za svou upřímnost se teď stydím,
třeba já se změnil a jsem jiný,
možná je to pouze pocit viny.

Proč jen si pořád myslím, že nejsi to Ty?
Dost! Nechci již dělat žádné drahoty!
Každý z nás se jednou změní,
třeba je všechno jen špatné snění.

Budu osudu vděčný, že mi Tě poslal,
nevím však, jak bych popsal,
že pro mne jsi sluncem i měsícem,
že svítíš mi na cestu, na pouti životem.

Možná mě život jen provádí zkouškou.
Mám tě snad milovat, pak nezdar skousnout?
Jsi velkým darem, co každému přál bych,
po kouscích rozdat všem, to moc rád bych.

Každé srdce má dvě síně a komory,
Ty zabrala jsi místa, že nestačí prostory,
miluji tě, ale nikdy to vyřčeno nebude,
až zemřu, do hrobu se mnou to půjde.

Srdce mé ví, že láska se nenaplňuje,
krásné přátelství, to nás navždy spojuje..