Dopis

Teskně bije milencovo srdce,
když smutné řádky opět čte.
Tiskne si je v paměť prudce,
by naplnil touhy své.

Ruka hladí záhyb mnohý
listů jemně popsaných.
Cítit je z nich obraz krásný,
mnoho lásky vidět v nich.

Co víc říci k bolestem duše,
když pošmourný je zimní den?
Když milenec mělce v polštář dýše,
steskem i radostmi naplněn?

(Že láska mocně vládne všem,
že třese z ní se nebe, zem?)

Že z bláznů dělá muže moudré,
z moudrých mužů blázny zas,
že krásy mnohé, sladké nese,
však největší je ze všech krás?

Ne, Já pravit vám smím směle,
že prostým vzdechem v stránky je
a kdo nemilovals děvče skvělé,
nedosáhneš pokoje.