Noci a dny temné jsou,
verše ke smutku zvou.
Nic nevyléčí náladu mou,
tak jdu se courat nocí.... tmou.
Za límec sníh mi padá,
zima se blíží ač je ještě mladá.
Sychravost v kaptách vody ukrytá,
bezútěšnost v hloubi zarytá.
Jak douho budu verše ještě psát ?
Jak dlouho je budeš číst a milovat ?
Jak dlouho ? zní hlavou a dech svírá,
tam kde bývá naděje....tam je teď díra.
Být romantikem dnes se nenosí,
realita křehké city pokosí.
Dnes bezradnost v duši mám,
však,že Miluji Tě....vím a klidně i čertu se odevzdám.