Vyznání

Oči krásné mám pořád před sebou,
proč jen mě tolik táhnou za Tebou?
Tak tajemné, tak zelené a svůdné,
jsou však cesty k Tobě schůdné?

Chci se dotknout vlasů Tvých zlacených,
jsi nejkrásnější z mých snů ztracených,
stojíš přede mnou a nemáš vůbec zdání,
že být s tebou je mé největší přání.

Tvůj uklidňující a něžný hlas slyším,
strach i zármutek myšlenkami tiším,
tóny tvých slov rozléhají se prázdnem,
stal jsem se snad pošetilým bláznem?

Tvé hebké rty moc toužím líbat,
však jen ve snech mohu je vídat.
bojím se, proti srdci protestuji,
prosím řekni, že víš, že existuji.