Brzdi, stůj!

Hlava se točí, v mysli se něco děje,
srdce prudce buší, tělo se chvěje.
Když podívám se do Tvých očí,
celý svět se se mnou točí.

Tep se zrychlil, pot na kůži chladl,
ptám se sebe, kam jsem to spadl?
Proč najednou ztrácím se v sobě?
A proč přemýšlím pouze o Tobě?

Vnitřní svět se zbláznil a já s ním,
jen o Tobě dále tajně sním.
Držet Tě za ruku je mé velké přání,
kéž má tvář splyne s Tvou dlaní.

Však co to se mnou tolik lomcuje?
Který mág v mém nitru čaruje?
Ať jest to cokoliv, není to mylné,
to pouto zdá se býti moc silné.

Jsi jak anděl s něžnou tváří,
s krásnými křídly a velkou září.
Jsi jako má spása v tomto světě,
proto nyní píšu větu po větě.

Jméno Tvé zní mi pořád dál,
osud již naši hru rozehrál.
Hru, jejíž konec je v nedohlednu,
vím, co příjde, až ke spánku ulehnu.

Sen o Tobě drží se mne jako klíště,
ale ptám se sebe, co bude příště?
Zachvěje se láskou nitro mé?
Nebo se sen v temnotě rozplyne?

Musím ten cit krotit, musím zkrotit sebe,
i když pořád myslím pouze a jen na Tebe.
Musím mysl zbrzdit, ovládnout cit svůj,
proto svému srdci říkám: BRZDI, STŮJ!