vzdálená

Hlavou se mi honí tisíce myšlenek, ale žádnou nezachytím. Připadají mi jako proud křišťálové vody v řece, která plyne v dáli. Tělem mi zmítá vášeň, touha po tvém těle, V očích mám jiskřičky radosti, touhy, vášně.když na tebe myslím.Jsem jak malé dítě, které chce být kojeno.umírám žízní,a ta myšlenka se pořád vrací, vyschlo my v hrdle,víčka těžknou a všude okolo je šero,a já čekám že se z něj vynoříš,ale jsi jak fata morgána která se pořád vzdaluje,a dohání mě k šílenství.