Vlaštovky na lásku nevěří

Zamlžený ráno
měkce mě tlačí do peřin.
Přemítám o lásce
na kterou vlastně něvěřím.

Rozespalý oči a kafe trochu studený
(stejně je v něm moc mlíka)
...vážně je tolik troufalý,
že chtěla bych tě svlíkat?

V podzimním tichu
vznáší se obavy
o malou vlaštovku
na břehu Vltavy.

Nestihla odlétnout
do teplých krajů.

Já jsem ta vlaštovka,
teď však trochu taju.
Ale ne! Nač milovat?
Na lásku nevěřím.
(Jen ty modré oči. Nedají mi spát.)