Sběratel polibků

Cesta je tmavá,
sem tam se klikatí,
temná noc nastává,
snad tvůj plamen se neztratí.

Půjdeme společně,
až na kraj světa,
vyznívá zbytečně,
tvá slibující věta.

Někam jsme odjeli,
z popudu hraní,
Něžné jsou doteky,
spojených dlaní.

Hvězdy tam nad námi,
se smějí a svítí,
a já se pomalu,
ztrácím v tvé síti.

Slovům tvým věřit?
že prý rád mě máš?
jiní učí se jak metrem lásku měřit,
jak dlouhý asi, bude ten náš?

Došli jsme do bodu,
odkud není již úniku,
chceme svou svobodu,
a mě je teď do křiku.

Jsme v zapadlé hospodě,
a pijeme, pití za pakatel,
Co si to namlouvám?
Vždyť ty jsi jen vášnivý,
polibků sběratel.
Nic víc...