Labutí písen

Na hladinu jezera listí se snáší,
labutě k nebi pomalu se vznáší.
Odletět za teplem jsou přichystané,
jedna je raněná ta na hladině zůstane.

Musí se na sebe a lidi spoléhat,
neví že druh její se nechystá odlétat.
Labutě nikdy se v nouzi neopustí,
láska a věrnost jsou jejich cnosti.

My lidé od nich učit se musíme,
jeden druhého že taky neopustíme.
Jako ty labutě věrně při sobě stát,
obětem pro druhého se nikdy nevyhýbat.

Co většího v životě můžeme si přát,
snad jen to, abychom na sklonku života

tu"Labutí písen' " si spolu mohli zazpívat.