Hvězdám

Sedával na parapetu,
z oken jen roztříštěné střepy,
z mrazů, které svírají tento kout,
kde hvězdy jen jedno souhvězdí znají.
Zpěvem snažil povolat se padlé z padlých,
ty, které už nikdo vícekrát neuvidíme,
všichni znají jejich jména,
ale jen málokdo mají odvahu k nim se přiznat.

Výhledem jen pár stromů z dalekého lesa,
okna zamlžená, zbytky skel pomalu k zemi padají,
beze zvuků dopadu, jejich částech rozbitých,
a slova tak tiše na temnoty noci křičí.
Jen bardem v osamělém světě hvězd,
milencem ukrutným snažení nemilosrdných,
dívek a jejich dospělých protějšků v dospívání,
pár padlých a několik navždy zářícím.

Hvězdám bych toto vše chtěl darovat,
obloze noční, která nezná milost ni slitování.

Sedával na parapetu,
Čekal, až jeho přání konečně k zemi padne.