Obyčejný příběh

To už bude rok, cos mi z vlaku mával,

odjížděl jsi pryč, že už se nevrátíš,

trochu vázne hlas, ve vlaku byl nával,

jsem si nejistá, zda ruka byla tvá.

A ty se nezeptáš,

jsem zdráva, jak se mám,

ty mobil nezvedáš,

ani já ho nezvedám.

Táhlo tě to sem, další z řádky frází,

tak proč jsi utíkal, proč jsi pospíchal,

vím, žes chtěl být tramp, žít nad bobří hrází,

než smog velkoměst, máš rád tůní kal.

A ty se nezeptáš, jak jen se neusmát,

já nechtěla se dát a paní srubu stát,

jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá?,

mě zkrátka neláká jen v tůni očista.

Už to bude rok, tak tě tedy vítám,

co máš za přání, mám plno lítání,

nezvu už tě dál, nechtěj pravdu znát,

s tvou ženou bydlí teď tvůj dobrý kamarád,

co netrampuje rád.