Křídla vran

V rukou prázdno,
v kapse díra,
a uvnitř hrudi,
tiše zmírá,
srdce černé jako luna v novu,
milenka co touží
hlas tvůj slyšet znovu.
Jedinný polibek,
co září v tmách,
z jeho žáru
uhlem černé srdce vzplane,
a krev palivem je z řezných ran,
co posvítí na krutou rukou polámané,
duše mrtvých černých vran.
Co přilétly si užít zimu,
avšak jediné co pocítily bylo,
jak těžké na křídlech je nést
vlastní vinu.
A tak místo jídlem přeplněných stolů,
dočkaly se pouze toho,
že z nebe spadly dolů...