Oči

Dvě modré pomněnky
schované za víčky,
kolem les tmavých řas,
v nich život celičký.

Pohlédneš do nich
hned víš, co kde bolí
řeknou ti všechno,
když rty slov se bojí.

Poznáš, když štěstí
jak slunce z nich září,
postřehneš bolest,
i přes úsměv v tváři.

Jsou oknem do duše
co neumí lhát,
díky nim dokážeš
co chtěla jsi vzdát.

Umí tě pohladit
ač ruce nemají,
jsou tolik raněné,
když pláčou potají.

Dvě něžná světýlka
snad modřejší než nebe,
vzácná jsou tím,
že zdobí právě TEBE..