Pohřebák

Tři oříšky v dlani mám,
bříšky prstů otvírám,
kéž by splnily má přání,
abych začala Ti chybět,
bys neváhal ani do svítání
a přijel sem hned a teď…

Kéž by se to stalo,
abys vážil si mě
jako svou duši,
už tak jsme spolu málo,
kdy naposled
jsi poslouchal mé srdce,
jak pro Tebe buší…

Kéž by mě Bůh vyslyšel
a nedovolil,
abys ji zabíjel,
no koho asi,
naši lásku,
kde jsou ty časy,
kdes mi úsměvem rty zalil,
kde jsme si byli
tak těsní,
bože kde to žiju,
tys ji normálně pohřbil
a mě s ní…

Kéž by oříšek změnil svět,
všechno je tu naruby
a ty jsi vrah,
já to nechápu,
nechal jsi mě prostě jet,
nemáš o mě ani strach,
jsem ti úplně jedno,
jako peříčko holubí…

Kéž by to bylo jako dřív,
nemůžu tomu uvěřit,
ale asi to je tak,
stal se z Tebe
lhostejný pohřebák,
co nenaslouchá
citům
a srdci mému,
já Tě pořád strašně miluju,
ale to je mi
asi k ničemu…

Budu statečná,
protože vím,
že jakákoliv slza
je tu zbytečná,
buď k sobě najdeme
cestu zpátky,

nebo ne…