Mirošovka 2

Mirošovka...

Tentokrát mě veze až domů
Vyplyvnutou nicku
Vyválenou ve svým neštěstí a ještě v čemsi smradlavým
A maminka bude jistě naštvaná

Tentokrát mě veze domů
A přesto žádná radost, že můžu spát
Jako kdysi, když mi ještě o něco šlo
Jen nejprázdnější prázdno ze všech prázden

Veze mě daleko
Do čtyř holejch stěn
Do čtyř polstrovanejch stěn
Tam, kam srabi zavíraj nemocnej rozum

Bohové hlídají trasu toho hnusnýho vlaku
Se stejnou péčí
Jako když mojí lodi nastavili kurs směr záhuba
Alias „láska a oddanost“

A tak jedu vlakem
S žízní na trochu toho chlastu
Černého hořkého hřejícího
Co mi vždycky tak věrně čistil hlavu

Konečně jedu domů
Se supermasivní černou dírou místo toho bijícího nesmyslu v hrudi a vzpomínkou
Jak si hovíš v náručí jiného Pátka
A vysmíváš se

Těším se na tu chvíli
Kdy mě průvodčí vyrazí na zastávce
Vláček vezme mojí příčetností a odjede s ní
A sluníčko v duši navždy zhasne, protože…

boží moc to tak chtěla, kotě… že jinak chcípnu z toho, jak moc tě chci.