Vzpomínka z cukrové vaty

Je to tak dávno, příteli,
sedáváš ještě v kavárně na rohu
s hrnkem černé kávy?
Komu teď asi říkáš:
"Děkuji, nesladím,
život mám sladký dost."

Kdo ti pak osladí kávu polibkem,
kdo plní tvůj život
jak hořické trubičky,
kdo posype tě práškem sladkých slov?

Zda někdo vídá Editu
jak schovává se ve vráskách
na tvém čele.
Hledá mě někdo, když se usměješ?
Tančívám v jiskřičkách tvých očí
a cítí někdo moji dlaň, když sevře tvou?

Je to tak dávno, příteli,
však někde za hranicí vědomí
stále tě líbám a svírám v náručí
v astrální rovině jsem stále tvoje Sex bomb
a navždy spolu tančíme.

Když říkám "Miluji tě", cítím tě v koutku svých úst.
Co jednou bylo, v duši je napořád.
Možná si taky občas v noci
tajně utrhneš kousek našich vzpomínek
a necháš je sladce rozplynout na jazyku.

Je to tak dávno, můj Danieli,
vzpomeneš si ještě?
V mém úsměvu jsi skryt.