Bílý přízrak
Bílý přízrak
Anotace: bylo to psáno v rychlosti, hned jak mě to napadlo, takže by to asi snesla ještě pár úprav...
Kráčela žena temným lesem
kráčela, bílý šat za ní vlál
ozvěna kroků bílých nožek zněla nocí
každý muž se těch modrých očí bál.
Mezi kmeny stromů se mlha plazila
a halila její vlečku vlhkým oparem
a zhoustla všude, kam dívka vkročila,
ta osoba jak přízrak neskutečná.
Její pověst jí na míle předcházela.
Ani bílá paní, ni zakletá víla,
byla to paní spanilá, však krutá,
byla to ta, jež lásku nabízela.
V modrých eskapádách, v jejích očích
v těch hlubinách žluť se skvěla
a její srdce doširoka otevřené
každému na potkání nabízela.
Hnědé dlouhé lokny jejích vlasů
rámovaly ten sličný obličej
dlouhá a tmavá stébla jejích řasů
plné rty k polibku vybízej.
Každý muž, co neprchal hned od ní
utopiv se v té jasné, modré hloubce
okamžitě podlehl, navždy zatracený
pak jenom jí svůj život nabízel.
Nebyla však temnou, ni zlou paní
pouze měla lásky pro všechny
a schopna byla sebeobětování
nikomu však se cele oddat nemohla.
I když v svém srdci měla místa dost
to srdce už někomu zaslíbila
a tak ostatní v jejím životě byli jen host.
Jen za jedním se vždycky ohlídla.
Jen jeden muž, tajemný a chladný,
né krutý, nýbrž mrazivý,
jen on, ten muž mocný a ladný,
jen jemu patřil život její.
A tak ostatní, ač silní válečníci
padali jeden po druhém jak každý den noc padá
jen jednomu dala své srdce bouchající
ostatním daruje jen své "Mám tě ráda".
Autor Světlonosič, 26.11.2012
Přečteno 515x
Tipy 1
Poslední tipující: Danga
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.