Maluješ...mě

na ošolíchaném štětci máš duši mou....
co vetkneš do obrazu?
snad stanu se růží, snad peřinou... a budu ti ukrytem ve chvílích mrazu...
snad přikryju tě-svými plátky...
a dlaní pohladím tvou tvář...

snad stanu se Andělem...až nakreslíš mi svatozář
až skryješ dva růžky pod záplavou vlasů...
a do rtů vetkneš mi slova lásky

a třeba, až štětec přiložíš na plátno bílé...
tak čisté a nevinné, plné něhy...
tak povím ti, co pro mě znamenáš...
a každým dalším tahem....
budu ti blíž a blíž...

až nakreslíš mou tvář....
pak uvidíš. v modři očí mých...
pak uvidíš...