Holubích křídel svist

Trápím se tím, že nevím
jak se ti jevím.
Jako zjev, nebo zjevení z něhož jihneš?
Ruce zdvihneš
neřekneš slovo ani
přání žádné nevzneseš
jen povzneseš mě do výšin tím
že podržíš mi v hodinách ranních
tvář v dlaních.

Zatímco se rozednívá
dívá se na mě zpříma
pár očí jako med lesních včel.
Na hebkost našich těl
první dotek slunce přiletěl.
V tom svitu ranním
dech tajím
a tvoje ústa s vločkou sněhovou
pomohou mé duši letět do nadpozemských míst.

Slyším holubích křídel svist.