Cítím jak žiji,
tak ,jako nikdy předtím,
cítím své žíly
jak krev v nich tepe.
Cítím svou sílu,
jak rozlívá se mi tělem,
vrací mi víru
to, jak se cítím naživu.
Cítím, že strádám,
i to je znamení života,
pomalu v hlavě skládám
tu skládanku dnešního světa.
Cítím své okolí
stromy, budovy a slunce
už skoro nebolí
mě má ztrápená duše.
Cítím tu změnu
jako když ráno se probudím,
jak čerstvě obílenou stěnu
vnímám teď svůj život.
Cítím, jak buší
mi srdce v hrudi
i když jsou všichni hluší
k mým změnám, mě to nevadí.
Cítím, jak vyrval mi někdo z těla nůž
a bodavá bolest v hrudi ustala
a za to všechno může jeden muž,
kterého vlastně ani neznám...