Maličkatá

Kolikrát se člověk bál,
jestli vůbec bude milovat.
Kolikrát se zachvěl samotou
a řekl si, že život jde dál...

Nikdy netušil,
že ta chvíle vlastně jednou přijde.
Krátká, kraťoučká,
ale v našem životě velice cenná.

Tak proč se bojím,
vyslovit ta dvě slova.
Když vím,
že Tě nechci opustit.

Proč nedokážu je zašeptat
ani do korun stromů.
Co když je zašeptám
a ty z mého života zmizíš.
Nebude to bolet víc,
než kdybych mlčela?

Možná jsem střelená,praštěná,
s divnými nápady, po kterých si myslíš,
že bych vážně zkusila štěstí jinde.

Ale bez Tebe by ty dny nebyly barevné,
ztratily by šťávu.
Jen ta dálka je nekonečná,
a já si přijdu, tak strašně maličká...