Ode zdi ke zdi

Ode zdi ke zdi…myšlenky tříbím,
kdo?
Kdo jen mě z tohoto vyléčí,
přece Ti aspoň trošičku chybím,
ty přece máš
ten pud člověčí…

Nevím co jsem Ti udělala,
ani vychutnat jsem nemohla
ten poslední dotek rtů Tvých,
naposled ten nakažlivý smích,
poslední úsměv Tvé tváře,
sílu nezdolatelných paží,
naposled ucítit Tvá křídla,
jak si mě váží
a představit si nás dva
samotné…na Sahaře…

Ode zdi ke zdi…od rána do večera
pořád tu vedle mě stojíš…dýcháš,
Tvůj hlas v mých slovech
vyvěrá,
spíš vedle mě,
každou noc lemuješ mé tělo,
z hlubin říkáš
citlivá vyznání,
ach ne,
proč,
proč už mě nemůžeš vzít
jen tak do dlaní
a políbit
třeba na čelo…

Jen čas šel proti nám
a ty jsi nenašel sílu ze země vstát,
nechtěl jsi bojovat,
raději ses rozhodl
tento vztah vzdát
a vsadím se, že teď nejsi šťastný
a budeš litovat,
až zjistíš, co je to láska
a milovat,
co je to tolerance,
nová šance,
až zjistíš…co je to beze mě,
bez našeho souznění,
pocit nekonečnosti,
kéž se má bolest brzy
ve štěstí promění…

Musím přestat
dýchat z Tvých plic,
prostě přestat toužit
a neodpustím nic!
Už nikdo Tě nebude mít tak rád,
chybami budeš se soužit
a sám se svými ideály spát,
ode zdi ke zdi…od svítání k soumraku
budu pronásledovat Tvé sny,
ty lamači všeho
…ty draku...