Dávno, dávno u jednoho stolu

Seděla slečna naproti mně
a její drobnou tvář plnou života,

zcela naplnila sebejistota.

Vykročila prvá, vědoma cíle

a já byl bezbraný,

té skryté síle.

Přešla snadno mé bolesti,

žádná destrukce a ničení,

žádné starosti.

Nač všechny biče a řetězy,

když Tvůj pohled,

nad nimi vítězí.