Vzpomínky na lásku

Sem tam si na tebe vzpomenu
Když svítá
Vzpomenu si, jak jsme spolu seděli
A byli jsme moc šťastní
Jako bych slyšel ozvěnu
Nostalgie mnou zmítá
Už tenkrát jsme to věděli
Že když se člověk zasní

Nevyrovná se to životu
Je krásný
Přestože to občas hodně bolí
Nemá cenu něco měnit
Krutý trest za naši ochotu
Děkujem Bohu za sny
Ať si každý své sny zvolí
Dříve, než překročí zenit

Vzpomínám, když slunce zapadá
Je zvláštní
Že pestrá škála barev na obloze
Prohlubuje romantiku
V ten moment nás napadá
Že podlehli jsme vášni
Ujedem ve Velkém voze
Mezi hvězdy v okamžiku

Nikým nerušeni, kolem nás
Jen nebe
Jako líbánky v Nebeském království
Plujeme spolu s mraky
Žárlivost je v každém z nás
Uvnitř mě i uvnitř tebe
Každý nezvaný host ví
Že milovat tě může taky

Doufám jen, že už tě neztratím
A doufat
Je to jediné, co mi ještě zbývá
Snad neudělám chybu
Jinak krutě zaplatím
A teprv pak si můžu zoufat
Že tak to prostě bývá
Nedůvěra, není divu

Zklamaná jsi, když ti nevěřím
A láska
Se nedokáže bránit v oslabení
Zastíněna velkým vztekem
A než dojdu ke dveřím
Bude konec? Toť otázka
Na níž odpovědi není
Tak či tak odejdu s brekem

Nevíme přesně, co se stalo
Teď pláčem
Když uvědomíme si, že ten konec
Byl naprosto zbytečný
Za srdce nás to dost vzalo
Už zas přes kaluže skáčem
Zřejmě už zazvonil zvonec
Smutek však nebývá věčný

Jak tak vzpomínám mi dochází
Že ráno
Je, narozdíl od večera, moudřejší
A docela mě mrzí
Že při první nesnázi
Bylo na problém zaděláno
Mohli jsme být šťastnější
Vzdali jsme to příliš brzy

Špatné vzpomínky už odvál čas
To krásné
Co společně jsme tenkrát zažili
Vrylo se hluboko pod kůži
Zůstane to navždy v nás
A než naděje nám zhasne
Kdybychom se snažili
Přineslo by to více růží

Snad si občas také vzpomeneš
Snad ráda
Si zavzpomínáš na společné chvíle
Snad bude ti to chybět
Byla by obrovská lež
Tvrdit, že už mě nemáš ráda
Nezvládáme při vší síle
Bez vzpomínek zešedivět

Pokaždé, když na mě vzpomínáš
Tak lítost
Ti rozežírá tvé svědomí zaživa
Za to, že skrýváš city
Šťastný život měl být náš
Blázen a éterická bytost
Jsem povaha snaživá
Všechno, oč se snažím, jsi ty

Samota nás nutí vzpomínat
Jsme sami
Téměř každému se jednou za čas stýská
Samota nás táhne dolů
Každý večer usínat
Aniž by kdokoli byl s námi
A představovat si zblízka
To, že zůstali jsme spolu