Rozervaný

Jsem v krizi,
ty ptáš se, kdy že zmizí?
Asi nikdy, ještě dlouho tu bude,
odpovídám poslušně,
přitáhneš mě k sobě a zašeptáš - ty šmudlo,
něžně, avšak neslušně,
tak jak jen ty mě slovy těšit umíš,
a co ty ďáble v koutě,
co na nás tak čumíš?
Moje srdce porcuješ se smíchem na plátky,
jak lehce vysmekl ses - z otroctví mé oprátky.
Teď vracíš mi všechnu mou krutost v natažené ruce,
křičíš, jen jdi a ber!
a ke spánku mi tiskneš kvér,
vyzvu tě k tanci, to slibuji,
ach, jak urputně tě chlapče miluji!
Až příliš velká působí mi muka,
ta tvá jiskra, ten úsměv muže s duší kluka,
chci být tvoje, duší, tělem,
chci být tvou hudbou, buď mým decibelem
jako jedno tělo,
navždy propojené duše,
co proboha to do mě vjelo?
Amorův šíp proklál mě,
ano ten, co vylétl z tvé kuše.

******!