lehce námořnická

noc se už skorem vsákla, zbylo jen pár kaluží
veknu jako by někdo drhnul starou rez
ta její vůně je všude
tu chuť už těžko kdy dostaneš z jazyka
postávam venku a foukám do prázdný flašky
( už jako malý hráli jsme si spolu na námořníky
stačilo jen zafoukat a byli sme na cestách )

vím, že mi z pusy táhne vodka
a to železný zábradlí dneska tak chladí
nejsi ještě vzhůru, ještě máš zavřený žaluzie
a červený závěsy jak po oknech rozpatlaná krev
tě zkovávaj za sebe

ještě asi spíš.. máš pod sebou shrnutej polštář
a koukaj ti nahý záda
vydržel jsem se na tebe každý ráno dívat
než si se probudila, na ty slepený víčka,
na to jak ti padaly vlasy do čela
a jak se ti polštář tlačil do tváře
jak je to dlouho?

slunce leze někam nad nahý stromy
škrábe se o jejich prokřehlý větve
a odřený se choulí do staženejch kožek mraků
( visely přibitý pod kůlnou, ty starý šustily
a ty nový - říkalas : poď se načuchat,voní krví )

nad tebou svítí, ten bělovlasej pán,
co ráno cvičí na čelo
a i ta paní pod tebou, co postává zvědavá u dveří
když měří svět malym kukátkem
jen u tebe je ještě trochu tmy

pamatuješ jak sypala sis do vlasů badyán
záda ti voněla rozemletou skořicej
rezavejma prstama kreslilas mi mapy po těle
kam sme se spolu toulali
schoulený do plachet prostěradel

prázdná flaška zazvonila o beton
opřel jsem se a slyšel praskání dřeva
naší starý postele, co vedla jsi ji ve vlnách
a učila mě ten cizí jazyk dalekejch ostrovů
s korálky mezi ňadry
foukalas mi z čela mořskou pěnu
a tak modrou fixou místo tetování
kreslilas mi po rameni kotvu s provazem
( ta nás udrží - šeptalas )

teď stojím a vítr mi šlukuje z cigaret
čekám až vrzne tvuj balkon,
že ty jen v dlouhym triku
mávneš na mě - poď dál