Neznámí milenci v dešťi (odpověď na Sinatru)

Na piáno chci ti hrát, když noc se ztrácí

Řeknu akorát, že smutek nesnáším

Tou ulicí šel jsem rád

Letní déšť smáčel mi kabát

Zbyl z něj malý štít, pod kterým jsme stáli

Chvíle štěstí my dva, jsme se tak smáli

Žádné možná ani snad

V nás žár byl nastokrát

Nemá cenu lhát

že tvůj úsměv, budu třeba klidně krást

A městem proudy lidí, v dáli smutně jdou

Ty hvězdy chladný jsou

Tak chvíli tam stůj a klidně se směj

a jedno psaní mi tajně dej, a

Prošla jsi tělem mým, jako dým se ztrácíš

Láská žádá víc, ten déšť ji nestačí

Proč žít jako chmýří

Co vdál unášená větrem jsou?

Tak chvíli tam stůj a klidně se směj

A jedno psaní mi tajně dej

Prošla jsi tělem mým, jako dým se ztrácíš

Láská žádá víc, ten déšť ji nestačí

Proč žít jako chmýří

Co vdál unášená větrem jsou?

(Hanuš Šparlinek, přes půlnoc, 24.12.2012, odpověď na Sinatru)