Kdybych uměla čarovat

Kdybych tak měla ten inkoust z oblaků,
udělala bych za vším tím tlustou čáru,
brzy už zapomněla na krásu Tvých zázraků
a pustila bych tu lásku ze mně jak z okna páru…

Kdybych tak měla ten cukr ze včelích úlů,
osladila bych jím ty své slzy slané,
už nebyla jedním z těch trčících kůlů
a neustálý úsměv by mi říkal pane…

Kdybych tak znala ten kouzelný lexikon,
své růžové sny bych ve skutečnost proměnila,
poslouchala Tvůj božský srdeční tón
a po kůži bych Ti tancovala prsty jak víla…

Kdybych tak měla ty nadpozemské nůžky,
křidélka bych tomu štěstí radši přistřihla,
přiletí a odletí, jen na chvíli vystrčí růžky,
je to střela světla co už zmizela, jen se mihla…

Kdybych tak měla to záhadné tlačítko,
vypnula bych ten bláznivý spouštěč lásky,
vydechla už z plic to otravné smítko
a pouštěla se do další své životní sázky…

Kdybych měla silnou jehlu, propíchla bych měsíc,
možná by se z něj zrodily miliony hvězd,
splnilo by se mi jediné přání…rub se otočí v líc
a noc by u mě už nebyla tak hustá,
možná by v tobě začalo zase něco kvést,
…právě dorůstá…