Tak jako se otáčí za sluncem..

Široko daleko, kam až dohlédneš,
pomluvy, přetvářky nevěra a lež.
Tak to tu funguje, tak to tu je,
každý trhá bělavého závoje.
Chtěla bych Tobě ukázat, co cit umí,
chtěla bych Tobě dokázat bělavé své svědomí.
Chtěla bych políbit Tvůj známý líc,
prožít s Tebou čas, být spolu víc.
Dotknout se hvězd, poznat blankytné nebe,
stále po boku (srdcového krále) Tebe.
Není to na krátko ani na dlouhý čas,
krátko však Ty na rozmyšlenou máš.
Cítím tvůj strach a nejistotu v hlase,
srdce už nenapoví, samo se třese.
Noc je už hluboká,
lidé již spí, padl jsi mi do oka,
snad oči tvé to ví.
Chtěla bych vše, málo si nech,
kdybys tak věděl, co pro mne znamená cítit tvůj dech.
Mít ho u sebe napořád,
schovaný pod tričkem.
Omrzel by mě chlad,
slzy odešly by jiným krajíčkem.
Kolik chyb jsme ztropili,
nekonečný účet propili.
Snažím se zlehčit a nadsadit tuhle hloupou situaci,
za Tebou otočila bych slunečnici.
Víš, tak jako se otáčí za sluncem..
Stejně tak bych řekla, nestačí mi naše postelové dění.
Mít v kapse tvé srdce, to je pro mne jmění.
Pochopím, jestli jen z jedné strany chceš mě mít,
nenech mne ale v nadějích žít.