Modré z nebe

Víš…
Já se vždycky tolik bála,
před láskou se schovávala.
Já byla ta, co v davu stála,
sama v sobě se kála
a falešně se usmívala.
Nevěřila jsem sama v sebe
a pak jsem poznala Tebe.
Teď už vím, že Ty jsi mé modré z nebe.
Ty jsi mi dodal odvahu,
Ty jsi mě strčil ze svahu
a dole mě s láskou čekal,
pevně si mě objal
děkoval, že jsi mě potkal
a ten den ses mi oddal.
Já teď mám důvod žít,
nemusím o štěstí jen snít.
Mám s kým na světě být,
a na konci cesty,
společně odejít.